| Autor |
Zpráva |
Hanule
|
# Zasláno: 30 Čec 2009 01:25
Odpovědět
Ahoj,
ráda bych si tady taky "vylila srdce".
Nikdy jsem nebyla hubené dítě, období -samá ruka, samá noha- mě minulo. Boj s kilogramy mám ale zakódovaný už dětství - dodnes si zruba pamatuju, kolik kilo jsem měla ve které třídě. Takže 45kg ve 4. třídě ( při své již nynější výšce 162cm), pak to pokračovalo v 8. třídě 56kg. To jsem se nijak neomezovala, i když v té době jsme měli 1pytlík bombónů na týden a to se dvěma sourozenci  .
Maturovala jsem ale se 60 kg, ale při celkém tvrdé Tv ve škole.Ve dvaceti - vdavky a mě se podařilo mít 58kg! Do roka od svatby jsem měla 65 a zdálo se mi, že se svět zboří. 3 měsíce jsem držela dietu, cvičila u televize a podařilo se mi dát váhu zase na 57kg. Ale to odříkání!
Po třech letech jsem poprvé otěhotněla a cvičila jen těhotenské cviky a jídlo si nijak neodepírala. Ve čtvrtém měsíci mě pouštěli v tramvaji sednout a známí se ptali, kdy už budu rodit. K porodu jsem šla 87 kilová a pak byla tak pohlcena miminkem, že mi snad ani nevadilo 71kilo.
Za rok a půl jsem znovu otěhotněla a story se opakovalo. 14 dní před termínem jsem už nechtěla stoupnout na váhu, nechtěla nic slyšet, vidět. dokulila jsem se k 92kg, ale celkem mě zklamalo, že porodem šlo dolů jen 6 kilo ( bóže, vždyť syn měl 4, 5kg! )...
Navíc jsem typ, který kojením nedá dolů ani deko.
Když měl syn rok, začala jsem jezdit na koni a najednou šla kila dolů jako o závod. Nic jsem si nepočítala, samozřejmě sladké se muselo omezit, ale po roce a půl jsem byla zase 58kg. Nebylo to jen v ježdění, ale musela jsem sakra pohnout zadkem, abych stihla zabyvit děti, uvařit jim oběd nakrmit je, nabylit kočár, stihnout tramvaj a pak přestup na autobus, rychle k jízdárně, tam si hrát se svými dětmi i dětmi kamarádky(kdy ona měla výcvik), pak jít teprve na koně a poté zase stejnou cestou zpět...
Váhu jsem si držela za cenu výkyvů až o 5 kg, kdy nastoupil tvrdý boj a zas bylo nějakou dobu dobře. Cvičela jsem i aerobik, ráda plavala.
Ve 30 ti se mi podařilo po ročním zkoušení zase otěhotnět. Koně šly hned "do kelu" a i když jsem takřka denně cvičila či plavala, k porodu - zas jak koule 87 kg. Po porodu jsem dlouho kojila, ale po odstavení a tvrdém režimu se 60kg figura zase vrátila a držela jsem ji několik let.
Zlom nastal při stavbě domu. Na stres jsem nebyla navyklá a zajídala ho velmi úspěšně. Co měsíc, to kilo nahoru. Nastěhovali jsme se a já šla do týdne do práce po mnoha letech. První půlrok + 7kg, to už jsem měla 77.
Pak to šlo už jen pomalu, ale jako na houpačce 85 a poto pomalé hubnutí na 78 a pak zase HUP na 82.Zas pomalu dolů na 78 a během roku vesele šup na 95.
Nemám sílu držet tvrdou dietu, hýbat se ani nejde, plavání , moje disciplína začíná tím, že se musím svléknout a tím to taky končí.
Znáte to dámy, že?
Nikam nechci chodit, s nikým mluvit. Zkoušela jsem codit pěšky, ale taky špatně - zdálo se mi, že na mě všichni čučí.
Holky, zkuste se na mém životě poučit a nenechte to zajít tak daleko.
Ano držení váhy u nás mnohých JE BOJ po celý život.
Dnes mám za sebou první den měření si jídla, sestavování jídelníčku a jsem zvědavá, jak to vydržím. Držte mi prosím palce.
|
teta
|
# Zasláno: 31 Čec 2009 09:03
Odpovědět
Držím palce! Mně počítání kJ s podporou tutoho programu vyhovuje a snad i pomáhá. Ťukám.
|
Hanule
|
# Zasláno: 23 Říj 2009 23:07
Odpovědět
Ahoj,
chci se podělit o úspěchy...
Mám za sebou skoro 3 měsíce trápení, ale výsledkem je 10 kg dole.
Jen nemám dost vůle ke cvičení, to mě prostě nebaví. Jsem zvědavá, kdy to už jen dietou nepůjde a stejně se budu muset začít hýbat. Ahoj.
|
Anonymní
|
# Zasláno: 24 Říj 2009 19:44
Odpovědět
Ahoj, tak to vypadá dobře. A co Tě při tom trápí? Máš hlad? Jsem taky malá, tak vím, že každá 2 kila jsou znát. Taky mne povzbudilo srovnání s jinou paní, cestou na kopec. Musela se každou chvíli zastavit, jako pamatuju u sebe. Teď se mi chodí do kopce lépe, skoro to ani nevím. Při počítání jsem si uvědomila, jak moc jsem se, na svou výšku a věk, přejídala. Teď už si pár měsíců nepočítám, jím víc, ale "původní váha" se mi zatím nevrátila. Možná zase počítat začnu. S tím cvičením nemůžu jít příkladem. Ale když to jde, jdu několik stanic místo busem pěšky.
Nejlepší je, když jde se mnou dcera na bruslích nebo koloběžce, takže musím svižně. Chodíme takhle i na vzdálené kroužky. Stále držím palce a nikam s tím hubnutím nespěchej. Myslím, že je lepší, když to je pomalejší.
Ahoj
|
teta
|
# Zasláno: 24 Říj 2009 20:10
Odpovědět
to napsala teta
|
list
|
# Zasláno: 24 Lis 2009 11:57
Odpovědět
ahoj hanule, cítím s tebou. je to už docela dost let, byla jsem na tom stejně jako ty. nikdy jsem nebyla hubeňour, ale díky tomu, že jsem byla brzo prsatá znechutil se mi tělocvik už na základce.
po porodu jsem vážila 70 kg a byl to pro mě úspěch. do roka jsem měla 83 kg. jsem okatá a naštěstí nejsem takový ten váleček. jednou mi můj teď už bývalý manžel u rybníka ukazoval jak jsou krásný ženský kolem a pak dodal a podívej se na sebe. po pár letech jsme se rozvedli, ale ne díky mé postavě, ale protože se zamiloval. odstěhovala jsem se a začala jiný život. zkusila jsem si dát jehličku do ucha - akupunktura. nevím, jestli to fungovalo, ale k tomu mi paní doktorka dala doporučený jídelníček. cítila jsem se důležitě. první týden jsem měla jíst jen zeleninu. snědla jsem jí tuny a už 3 den jsem se cítila báječně. všichni z rodiny mě strašili, že musím jíst, jinak budu na nervy, ale bylo to skvělé. jedla jsem a hubla. týden jen zeleninu a za asi tak ten týden jsem zhubla 6 kg. na začátku to šlo dobře. další týden jsem mohla rybu nebo kuře se zeleninou. skvělé. rybí filé jsem měla 100x jinak. kuře jsem si celé uvařila a buď přikusovala a nebo udělala jako salát. ke konci týdne jsem si to dovolila posypat i strouhaným sýrem. za měsíc jsem zhubla 12 kg. cítila jsemse jako peříčko. třetí týden jsem už jedla i sýry, uzeniny - spíš libovější, stále hodně zeleniny, jogurty, k večeři jsem pila hrníček horkého mléka v kteroukoliv hodinu. s dcerou jsme si míchaly pribiňáček z tvarohu. sobě jsem ho vždycky méně osladila, protože jsem měla pocit, že cukr mě vždycky rozmlsá. strašně jsem si oblíbila svačinku - grahamový rohlík s jablkem, nebo broskví. to bylo jedinkrát, kdy jsem jedla pečivo. stravu jsem si rozdělila. přílohy a pečivo jsem vůbec nejedla, ani v restauraci. do leta jsem byla na 60 kg, vůbec jsem necvičila. za dva roky jsem přibrala 5 kg a kamarádka mě přemluvila jít do cvičení. musím říct, že tyto holčičí aktivity vůbec nemusím a to složení mě spíš odpuzovalo, ale šla jsem. drze jsem si stoupla do první řady, protože v té poslední už děláte věci špatně podle té před váma a ne podle cvičitelky. stála jsem tam v teplákách s vyboulanýma kolenama a šla na věc. zjistila jsem, že mě to děsně baví. asi za dva roky mě oslovila cvičitelka, že jsem strašně šikovná. bylo mi 30 let a cvičení mě okouzlilo, stal se z toho návyk. vážila jsem 56 kg. začala jsem předcvičovat sama a poučovat i ty ke kterým jsem začala chodit. má klientela asi 25 žen a 3 muži. žila jsem tím a moc mi to teď chybí.
myslím, že se zbytečně stydíte. každý jsme nějaký a hubenost není přednost. měla jsem i ženy, které chtěly přibrat a nešlo jim to. měla jsem i paní se kterou jsem ze začátku chodila po večerech po venku, protože mi přišla na cvičení a málem se mi udusila, když si lehla. chůze má svá pravidla. kila ohrožují vášie kosti a klouby, cvičit můžete, ale pozor, nic dynamického. nejhorší je první vyjití z domu. najděte si čas, mezeru, kdy můžete a běžte. zkuste chůzi zrychlovat a zkusit zlehka indiánský běh. dát si odkud kam a dodržet to. neslevujte ani pár metrů. ten pocit, že jste to dokázala bude lepší jak kilo dole. potom prodlužujte běhání a zkracujte chůzi. běhání na páse v posilovně více zatěžuje klouby. také pamatujte na dobré obutí. běžeckou obuv, nebo zvolte obuv značky prestige, kterou koupíte i v pracovních potřebách. na večer již nejezte, ale poškádlete žaludek jen zobáním. zobejte klidně i hodinu před spaním. dobrá finta je vyčistit si zuby a potom už nic nejíst. večer pozor na ovoce. nejlepší třeba šunka a jezte ji dlouho pár deka. nic nedojídejte a myslete na sebe při nákupu. když dostanete něco na mlsání, klidně si kousíček vemte a zbytek rozdejte. když budete k sobě přísná, budete si moci i někdy malinko zamlsat. neberte to jako dietu, ale jako styl života. jen se nestyďte, co je vám po jiných, moje sousedka to také řešila, že chodím běhat, ale za čas to už nikomu nepříjde divné a budou vás spíše obdivovat. jen to měsíc zkuste. klidně si upečte v neděli kuře navíc, jen pro vás. budete ho mít třeba na večeře. začněte jen zeleninou, ale pozor, po týdnu - 14 dnech přidávejte i bílkoviny, svalová hmota je potřebuje. vajíčko, maso, mléčné výrobky, červená čočka a fazole. klidně se na mě obraťte. možná moje hubnutí není přesně podle odborníků, ale úspěch se dostavil, cítila jsem se skvěle a splnila jsem si svůj sen. můj mail je : vl.pan@seznam.cz.
hodně štěstí a odvahy. pokud to děláte pro sebe a nikomu tím neubližujete, spíše i druhé inspirujete, není třeba se ohlížet na to, co si myslí. závist a obdiv za čas určitě rozlišíte, měj te se.
|
Anonymní
|
# Zasláno: 29 Pro 2009 20:44
Odpovědět
Ahoj, mě se povedlo za 2 roky zhubnout 35kg bez diety jen sem se naučila jíst víckrát denně a taky velkou roli hrál pohyb. 3x týdně posilovna dělám břišní tance a 2x týdně pilátes. Horší bylo že po zhubnutí mi zůstal velký kožní převis kterého jsem se nemohla zbavit. sice sem zhubla ale díky té kůži to vypadalo děsně. Neváhala jsem a nechala si udělat abdominoplastiku sešili mi i rozestup svalů po porodech. Je to paráda jsem 2 měsíce po operaci a šťastná jen si musím pohlídat abych nepřibrala.
|
Jiminka
|
# Zasláno: 6 Led 2010 18:55
Odpovědět
Ahoj všem,
ačkoliv sám jsem ruka/noha myslím si, že můžu přispět svým názorem.
A) pro hubený přibrat (smysluplně a ne jako přípravu na léto na rybník s kruhem kolem pasu) jsou stejný jatka jako zhubnout
B) Jde o pravidelnost. - Kamarádce jsem sestavil vhodný jídelníček (žádná hladovka) a za půl roku shodila 19 kilogramů (z původních 73 měla 54 - nyní přibrala (kontrolovaně a vědomně) cca 3 Kg a má 57 kg při hezké ženské postavě a 171 cm. (a tím se opravdu chlubím - je to můj a především její úspěch). Pro hnidopichy: Neživím se tím, jen mě to prostě baví.
Řešení je v pravidelných (menších či větších) dávkách dle rozpisu a dostatečném množství vody. Pokud nedodržíte pravidlený režim, tělo se chová jako zvířátko - teďka se můžu najíst, tak se najím a uklidím to do zásob (bohužel tukových). Až někdy bude hlad, tak to použiju.
Je NUTNÉ tělo naučit pravidelnému režimu. Naučit jej, že v jakékoliv situaci (pro hnidopichy samozřejmě v rámci možností... když sem na umření, nebudu si vařit) dostane svojí dávku jídla a svojí dávku živin. je NUTNÉ rozdělit jídlo na 5-6 dávek denně. A jíst pravidelně - pravidelně snídat, pravidelně svačit atd.
Kdybych měl dostat pětikorunu za každou výmluvu typu nemám čas, a stejně to nepomůže a v mých 40ti to stejně nemá cenu atd. tak jsem dneska na Tahiti. Zní to děsně, ale chce-li člověk hezkou postavu, musí něco obětovat.
Velmi rád Vám poskytnu jakoukoliv radu, budu-li znát odpověď.
S přáním pěkného dne Jiminka
|
Jiminka
|
# Zasláno: 6 Led 2010 18:57
Odpovědět
P.S: Většina chlapů je ráda, když žena nevypadá jako oblečený věšák, ale je ženská postava hezky zaoblená.
|
